Archanděl Gabriel

1. června 2008 v 15:47 | Blanka.. |  Povídky atd.
Nová povídka, pište prosím komentáře
New York, město, které mnoho pohrom zažilo a jiným se vyhnulo. Za poslední dobu se zde změnilo mnoho lidských životů. Nás bude ale zajímat jen jeden. Gabriel Grey, přezdívaný Sylar, hodinář a obyčejný muž s neobyčejnou schopností. Vždycky věděl, jak věci fungují, a to nikdy nevěstí nic dobrého. Možná to bylo tím, že už nechtěl být JEN hodinář, možná tím, že si je ostatní nezasloužili. Tak či onak, začal si "brát" schopnosti od ostatních, a to doslova. Rozebírat tady komu, jak a proč co dělal, by vyšlo na tlustou knihu. Řekněme prostě, že za jistých okolností po ňáké době o svoje schopnosti přišel. Nyní ale podruhé utekl smrti a schoval se v jednom polorozpadlém domě. Byl z posledních událostí tak vyčerpaný, že jakmile za sebou zavřel dveře, nebo to co z nich zbylo, tak usnul. Zdálo se mu o temné uličce, kam se schoval, když utíkal z ateliéru Issaca Mendéze. Znovu snil o tom, jak rozpohyboval svoje schopnost i o bezdomovci kterého musel zabít. Jeho snění přerušil hlas.
" Já tě najdu kdekoli" řekl
Sylar vstal a otřel si tvář. Byl celý zpocený, ale dělal jako by nic neslyšel. Modrou tmou už začaly prostupovat zlaté sluneční paprsky, vlévaly se přes okna do domu a osvětlovaly starý rodinný krb. Mávnutím ruky zatáhnul závěsy a přisunul si k sobě sedačku. Když se posadil, tak začal zkoušet všechny své dovednosti. Byl si jistý, že tohle je nový začátek. Asi po půl hodině si lehl na záda a spokojeně se usmál.
"Teď se uvidí, kdo koho najde" řekl spokojeně a zavřel oči.
Tichem se prodírá dunivý zvuk, každou chvílí se zdá být blíž a blíž. Najednou se zdá jako by se zastavil, vyčkává, a potom úplně ztichne.
Gabriel se probudil, zdál se neklidný. Nevěděl co se děje, většinou se mu zdají jednoznačné sny. Chtěl vědět, co to znamená. Neměl u sebe ale mobil, a tak se zbalil a vyrazil. Byl večer, slunce pomalu zacházelo, jeho paprsky se dotýkaly mraků a na to celé se z dálky díval měsíc. Gabriel se zamračil a přes hlavu si natáhl kapuci. Nesnášel západ slunce, připomínal mu, že je v něm stále lásky schopný člověk. Podíval se do země, na okamžik se zdálo, jakoby se mu zaleskly oči. Možná mu opravdu ukápla slza, možná ne, kdo ví.
Když přišel víc do centra, tak zašel do jednoho domu. Vyšel až nahoru do pátého patra, a zaklepal na dveře. Otevřela rusovlasá dívka, když ho uviděla, tak zůstala stát jako opařená.
" Ahoj Jenny, jak se máš?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 týnka týnka | Web | 1. června 2008 v 16:44 | Reagovat

pěkný...píšeš suprově..fakt že jo..už se zas těším na další dílek:-)

2 zuza zuza | 2. června 2008 v 22:50 | Reagovat

TY neteř jedna...ty to zachvilku budes vydavat v knižním vydání ne?psat ti de..ikdyz nwim jak to delas.:..:D:D..je to oki!!

3 romča romča | Web | 4. června 2008 v 20:05 | Reagovat

jee ty ses sikulkaaaaaaaaaaaaa!!! .... mas nadani, uz pis dalsi dil :D:D

4 anča anča | 2. listopadu 2008 v 20:38 | Reagovat

No píšeš fakt suprově. Tak proč si nešla studovat literaturu???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama