Povídky atd.

5 word challenge

13. dubna 2013 v 23:32 | Blanka...
Zadaná slova. Bramboracek , neuralizer , prirucka bezpecnosti prace , Hizbalach , Dudlik

"Půlnoc. Nesnášim půlnoc. Proč se vžycky ty divný věci dějou o půlnoci?" Zanadával Chlebák a kopnul do dveří od výtahu, až sebou zatřásly.
"Jeden by řek', že chlap jako ty, se bude ovládat" utrousil posměšně Bramboráček, který byl opřený o stěnu naproti.
"Hele ty mě vůbec neser" Otočil se Chlebák a zamával nožem. " Je tu důvod, proč ti všichni říkaj Bramboráček, a není to, protože bys krásně voněl a byl k sežrání. Je to proto, že seš přťavej, tak radši drž hubu, nebo se neovládnu!"
Muž opřený o zeď se uchechtl. "Ty se neovládneš jo? Tak poď! ZBIJ MĚ!" Zařval a nakročil k Chlebákovi. " Pak se možná začne prošetřovat, jak se mohlo stát, že jsi ztratil ten neutralizér. Nebo jak jsi pustil dva chlapy z Hizbaláhu přes ochranku s tim, že je znáš! Tak poď do mě!"
Chlebák na něj zíral s otevřenou pusou. "Ty o tom víš?" zašeptal s hrůzou, když byl konečně schopen slova. "Jak?"
"Tss, každej to ví. Jenom se tě bojej, tak nic neříkaj."
Chlebák se chystal něco říct, ale najednou dveře zaskřípaly a začali se pomalu otevírat.
Bramboráček sebou trhnul a vzpřímil se.
"Nezapomeň na příručku bezpečnosti práce!" sykl Chlebák, zandal nůž a vytálh mačetu.
Dveře už byly otevřené. Za nimi stála podivná shrbená postava, kržící v ruce malý zmítající se uzlíček.
Chlebák neváhal, přiskočil k postavě a jedním máchnutím jí setnul hlavu. Ta s žuchnutím dopadla na zem následovaná zbytkem těla. Stále zmítající se uzlíček se odkutálel až k jeho nohám.
"Sakra" zaklel a mačetou poodkryl kus látky. "Dítě! Je to dítě! Zasraný dítě s dudlíkem u huby!"
"Počkej, ty to taky zabiješ?" zašeptal Bramboráček.
"Budu muset." Řekl Chlebák a sevřel pevněji svou mačetu.

Find me on the bridge 2. část

17. července 2011 v 17:23 | Blanka...
Mám tu pro vás druhou část. :) Dozvíte se, jak se jmenuje hlavní hrdinka, co si myslí o setkání s "úchylem" a poznáte její kamarádku.
Enjoy a pište reakce :)

Find me on the bridge 1. část

15. července 2011 v 18:27 | Blanka...
Po veeeelmi dlouhé době jsem napsala ...NĚCO :) TRUBTE FANFÁRY! Snad se vám první ochutnávací část bude líbit. :) Mě se to líbí :D takže si mě nepřejte.
Ne, dělam si srandu. Budu ráda za každý komentář, takže když už si to přečtete, tak dejte vědět váš názor. Nejlépe do komentářů :))
enjoy
P.S.: Možná vám to bude postrádat logiku ale ta příjde až později :))

Absolutně normální ráno

15. března 2011 v 16:33 | Blanka...
Tohle jsem stvořila do dalšího kola souTěže. Měli jsme si vybrat ze zadaných obrázků a napsat k němu příběh... :D heh... tohle se mi zdálo včera, takže... pěkné čtení :D
Sen, co se mi včera zdál
Ryan stál opřený u kávovaru a počítal kapičky padající do konvice. Nesnášel pondělní rána, zvlášť když ho čekala dvojitá směna.
"Krásné ráno" ozvalo se za ním.
"Jak pro koho Caleigh" odpověděl aniž by se otočil a dál počítal kapky.
"Dneska je to kafe extra nechutný, radši bych ho nepila"
"Myslím, že to zvládnu."
"Jak myslíš, ale pak si mi nestěžuj. Uvidíme se pak."
"Hmm" zabrumlal Ryan. Neměl vůbec na nic náladu, nejradši by šel zpátky domů.
"Pane Wolfe?"
Ryan se rychle narovnal a opatrně se otočil. Naproti němu stál Horatio, v černém obleku se slunečními brýlemi v ruce.
"Pohodě.. dám si kafe a budu jako rybička"
"To doufám" řekl Horatio, vzal brýle do obou rukou a dramaticky se podíval do země,
" protože jinak" levou rukou brýle pustil, pravou si je rychlým pohybem nasadil a s ještě vážnějším výrazem pronesl,
"Nebudete fit" Po těchto slovech se s trhnutím otočil a odešel z místnosti.
Ryan nejdřív začal rudnout a když Horatio zašel do výtahu, tak se už neudržel a dostal záchvat smíchu.
Po dobrých pěti minutách si otřel slzy, vypil kafe a s úsměvem na tváři šel za Erikem.
"Čau kámo" pozdravil kamaráda, který zrovna seděl za stolem přeplněným starými složkami.
" Nazdar, já myslel, že máš špatnou náladu. Alespoň to říkala Caleigh.."
" No jo, to bylo před tím, než mě Hoatio obohatil svým moudrem" řekl Ryan a přehrál Erikovi scénu. Ten jenom koukal, s čím dál tím větším úsměvem, a když Ryan skončil, oba propukli v hurónský smích.
" To je ještě lepší než minule" zajíkal se Eric.
Ryan jenom přikývnul a postavil se do typické Horátiovy pózy.
"Eriku" řekl s lehkým úsměvem
"měl bys vědět"nasadil si imaginární brýle
" že máš nárok na volno"
V tu ránu oba znovu propukli v smích, až najednou Ryan spadl na zem a uhodil se do hlavy.
"Kámo si v pohodě?" řekl Eric otírající si slzy z očí.
"Hele… je mi divně. Ale to přejde."
Ale nepřešlo…a tak se šel Ryan na chvilku natáhnout.
Po pár hodinách ho vzbudil hlas Erika.
" Vstávej, máme problém."
" Co je?
" Jde o Franka, nejdřív začal mlít něco o mrkvi a pak mu ruplo… asi unesl Horátia."
" Děláš si ze mě srandu ne?" řekl Ryan pobavěně.
" Bohužel… a teď s tím začala i Caleigh… pojď se mnou."
Erik zavedl Ryana k sobě do auta, kde seděla Caleigh. Na první pohled vypadala normálně jako vždycky ale pak promluvila.
" Unesli mrkev a já nevím, jak si oholit podpaždí"
"Co?"
" Neptej se a pojeď. Zachytili jsme signál z Frankova podpaždí… teda z mobilu. Je na letišti"
A tak se vydali na cestu.
" Petržel nasadí uhličitan sodný do břicha velryby?" řekla velmi vážně Caleigh, když bylo letiště na dohled.
" Ježíš lidi, tohle přece není pravda. Vždyť je to ulítlý"
"Věř mi, že mě se to nezdá víc než tobě." Pak se Erik na odmlčel a po chvíli jen s udiveným výrazem ukázal před sebe.
Na runwayi letiště stálo policejní auto, kus před ním byly rozmístěny tři žluté stojánky a kousek od nich byl kufřík s foťákem. To nejdivnější bylo ale za tím.
Stál tam Horátio a s naprostým klidem pozoroval Franka, jak okolo něj pobíhá v červenobílých šatičkách a něco vykřikuje.
A jak se jejich auto přibližovalo, Horatio rukou naznačil aby zastavili.
Všichni tři pomalu vystoupili z auta stoupli si před něj.
" Budeme dělat lambádu?" zeptala se Caleigh.
" Teď ne, počkej" Řekl Ryan a přistoupil blíž k Ericovi…
"MRKEEEEEEEEV!!!!!" Zakřičel Frank a začal zběsile poskakovat.
"Já budu lambádu dělat rozhodně teď" řekla Caliegh velmi znepokojeně.
"Ericu?" zašeptal Ryan a dal si ruce v bok " Myslím, že mrkev bude potřebovat lambádu"



Neideálně ideální začátek konce

27. února 2011 v 11:56 | Blanka...
A máme tady novou povídku. Vznikla, jelikož jsem přihlášená v literární soutěži u http://taylorova99.blog.cz/
Zadání bylo napsat cokoli na téma ideální/neideální ráno, tak se vám to s nad bude líbit. :))
Budu ráda když vyjádříte váš názor :))

Změna období

5. ledna 2011 v 18:47 | Blanka...
Tuhle jednorázovou povídku jsem napsala včera. A mám v úmyslu se s ní účastnit Literární soutěže o cenu Filipa Venclíka, takže prosím upřímné komentáře :) děkuju...
Téma je: " Ve svém životě máme vytetovaný smích a pláč."

Loky- This ride continues I.

5. září 2010 v 13:34 | Blanka...
Oslavujte!!! Přineste šampaňské!! Je tu pokračování Lokyho... yayyy!! Pro ty co nevědí, doporučuju přečíst Temný časy a Show must go on.. Fakt to pak bude dávat smysl :D... Takže S chutí do toho a nenechávejte si názor pro sebe... Beru všechny komentáře!! .))

Každej mě miluje... IV.

19. března 2010 v 0:19 | Blanka...
Zašlápněte bídného červa :D pardon že to trvalo tak dlouho.... Užijte si to.:)
Jo a VÁŽNĚ se vám bude hodit, když si přečtete minulé díly... jsou jen tři, to dáte :)

Peníze (básnička)

8. března 2010 v 20:44 | Blanka...
Peníze
Morová rána lidského věku
Ty barevné papírky
Jako měřidlo našich úspěchů
Peníze
Jako měřidlo svobody
Co rány hojí
Jistota slávy co nepomíjí
Peníze
Věčné salvy krve
Strachu
Jakoby jsme nikomu už nemohli říkat brachu

Dnešní

8. března 2010 v 19:37 | Blanka...
Dnešní
Nuzný světa klam
Co zrazuje srdce člověka
Jehož protivník se neleká
Dnešní
Láskou a mírem nezmítán
Skončí tak
Jako nejšťastnější žebrák
Dnešní
Svět plný naděje
Prohnán dýkou co nehřeje
U srdce
Roztaje
A co dnešním bylo, zítřejším nebude
Protože zítřek jen budoucí minulostí je

Každej mě miluje...III.

2. února 2010 v 22:33 | Blanka...
Máme tu další díl... Tak si ho užijte a PIŠTE KOMENTÁŘE!!! zmetci... pardon.. to mi tak ujelo...

Óda na konec

16. ledna 2010 v 19:32 | Blanka...
Menší básnička... či co XD

Každej mě miluje...

27. prosince 2009 v 22:32 | Blanka...
Tak, mám tu pro vás jako opožděný vánoční dárek novou serii povídek. Název jsem nemohla vymyslet, talže sem ho odvodila z písničky, co jsem právě poslouchala.... Užijte si to..:) Jo a pište komentáře, jinak si vás najdu XD

Mísa života

6. prosince 2009 v 14:40 | Blanka...
Máme tu můj nejnovější počin... :)... snad se bude líbit.

Mísa života

Šla jsem prašným korytem,
život vláčela s sebou
a viděla věc nevídanou.
Šermíř tam mával kordem
a křičel na svou milou.

Já postavila se před něj
a řekla mu "nech ji".
Však to bylo chybou osudnou,
jen poslouchejte dál.

Šermíř tam s kordem stál,
mísu mi z rukou schodil na zem.
A ta mísa,
co mým životem byla,
se na tisíc kusů rozletěla.

A teď tu jsem,
na svůj život myslím.
Na ten co ze země jsem zbírala,
a jediné, co můžu říci je,
že jsem ho milovala.

Pomíjivé štěstí

24. listopadu 2009 v 12:01 | Blanka...
Máme tu menší experimentální povídku aneb potřebuju váš názor::)

Zlo na Každém rohu... poslední díl

24. listopadu 2009 v 11:59 | Blanka...
Adam ležel na zemi a zhluboka dýchal. Už zase ztrácel sebekontrolu… Ještě před půl minutou chtěl Karla rozsekat na cucky…. Jenom kůli blbýmu plynu… Teď už to ale naštěstí měl pod kontrolou. Nesnášel tyhle návaly zlosti, vždycky měl po tom strašný výčitky… Zavřel oči, aby se ještě víc uklidnil…


Moly seděla na schodech a ovazovala si nohu obvazem co našla v lékárničce. Když byla hotová, položila si hlavu do klína a přemýšlela co dál. Nemůže přece jen tak vykráčet nahoru a jednoduše si s nim popovídat…
" Ledaže…" Moly něco napadlo. Pomalu se zvedla a po špičkách došla nahoru. Přiložila ucho ke dveřím a když nic neslyšela, tak je opatrně otevřela. Srdce bušilo, jako o závod.
Nejdřív vystrčila ven hlavu. Potom potichu vystoupila na chodbu a co nejopatrněji vešla do místnosti na opačné straně od sklepa.
Adam uslyšel klapnutí dveří a prudce vstal. Z kapsy vytáhl nůž a rozrazil dveře do chodby… Nic… Po špičkách se přiblížil ke dveřím od sklepa a otevřel je…
" Kam ses schovala ty mrcho?" zahřměl a práskl s nimi tak, že jim upadla klika. Náhle uslyšel hluk, vycházející z protější místnosti.
" Už tě mám!" řekl potěšeně a otevřel.

Moly hledala v zásuvce náboje do pistole, kterou držela v ruce, když najednou uslyšela jak se otvírají dveře. Rychle se otočila a namířila prázdnou zbraň na Adama, který tam stál s nožem v ruce.
"Hlavně klid…" řekl a pobaveně se pousmál.
" Odhoď to… řekla sem odhoď to" naléhala, když viděla, že si z ní jenom utahuje.
" No pardon madam… ale já myslim, že tam nemáš ani jeden náboj…"
" Co ty můžeš vědět?"
Adam toho měl dost… jenom si z něj dělala srandu… přece pozná pistoli.
" Vždyť je to jenom zapalovač" řekl a zamával při tom pobaveně nožem…

V tu ránu se ozval výstřel.


"Sakra!!" vykřikla Moly, když zjistila, že se trefila do dveří. Upustila zbraň a pokusila se přeskočit přes stůl vedle ní. Jenže si neuvědomila, že má zraněnou nohu. Takže, když se odrazila, s bolestným výkřikem se sesunula k zemi.
" Víš, docela by mě zajímalo, o co se to tady snažíš. Já sem ti nic neudělal, a ty mě tu málem zabiješ" řekl Adam a naklonil se nad Moly. " Chápu, že se cítíš ohroženě, ale nech si to vysvětlit."
Moly se na něj nechápavě podívala, stále si svírajíc bolavou nohu.
" Fajn" řekl Adam a posadil se vedle ní. " Začneme od začátku… nebo spíš od konce… Před rokem mi totiž zjistili , že moje plíce přestávají pracovat. A jak asi tušíš, můj ošetřující lékař byl tvůj táta… Řekl, že mi zbývá asi pět let života a že s mojí sníženou imunitou a špatnou srážlivostí krve nepřichází v úvahu transplantace." Adam se na chvilku zamyslel a pokračoval. " Asi po dvou měsících mi volal, že má pro mě nabídku… Alternativní lék.. ještě nevyzkoušený… Já souhlasil, protože sem neměl na vybranou…. A tak jsme začali. Chodil sem k němu každej tejden. Dával mi dýchat nějkej plyn… Chtěl za to docela dost peněz, ale já cítil, že vždycky, když sem od něj odcházel, tak mi je líp…" Pak se odmlčel… vstal a začal si házet s nožem…. " A pak byl jeden týden nemocnej a já nedostal dávku…. Celej blbej tejden sem strávil v nemocnici…. Plícemi začali odcházet o polovinu rychlejš… začal sem dostávat návaly vzteku…. A víš co mi řekli doktoři?..... ŽE SEM CELÝHO PŮL ROKU DEJCHAL NĚJÁKOU BLBOU DROGU!!!" zařval Adam a zabodl nůž do stolu. " Připadal sem si jako blbec…. Zasraná naivka…. A víš co je na tom nejhorší?... Ne že mě tatík připravil o polovinu života…. Ale že ze mě vytáh půl milionu….. A nečum na mě tak blbě!!"
Moly na něj koukala s otevřenou pusou… Všechno najednou dostávalo smysl…. To, kam pořád otec mizel… to proč měli tolik peněz…. I to, proč se museli, přestěhovat ze dne na den….
" A to ti nikdo nevěřil?" zeptala se potichu.
" Ne… všichni si mysleli, že sem blázen… Navíc říkali, že i kdyby mi věřili, tak žádnej Tomas Griffin neexistuje… "
" Můj táta se tak ale mejuje…" Řekla Moly… chtěla se posadit, ale najednou ji Adam ukázal ať je zticha…. Někdo přišel….

Zlo na Každém rohu III.

4. listopadu 2009 v 14:48 | Blanka...
Snad se vám to bude líbit :)

Zlo číhá na každém rohu... část 2.

14. srpna 2009 v 19:08 | Blanka...
Fanfáry!!! Je tu další díl, tak do toho...:) A dejte vědět jaký to je:) A snad vás nezklamu.... zdá se mi to "kinda darker"...

Zlo číhá na každém rohu... část 1.

18. července 2009 v 23:19 | Blanka...
Taaak.... Prosím fanfáry... napsala jsem povídku... A jak později zjistíte, je na pokračování... K tomu jsem se dokopala, protože tu do čtvrtka nebudu a v pátek jedu do chorvatska... Tal by vám nebylo smutno...takže.. dem na to... teda snad se vám to bude líbit... nic světobornýho to neni...

Odpustit si?

14. června 2009 v 21:18 | Blanka...
Nová povíka, patřící do soutěže u Týnky. Tak se jukněte a dejte svůj názor.
 
 

Reklama